utorok 2. marca 2010

S. Karásek: SMÍCH VE SMRTI /rozlúčka s Karlom Krylom/

Cesta životem je tak krátká,
mně ani nestačí narust bradka,
na krátké cestě ještě je zkratka,
srdce ti, bratříčku, zavřelo vrátka.

Dlouhý je Dunaj a krátká je Svratka,
tělo je pouze ducha ohrádka,
na lásku Boží je smrtka krátká,
ta láska trvá, ta není vratká.

Slovo, to není jenom klam pouhý,
to není hříčka pro děvky a slouhy,
srdce to cítí, je-li plné touhy,
že noc byla krátká a den bude dlouhý.

Zavřeli vrátka, ale lid víry,
nevěří na štěrbiny, díry a škvíry,
věří, že ved dveřích stojí sám Pán,
on pro nás drži vrata dokořán.

Ani jsi nám neřek "Kluci, těpic",
a my jsme smutný, ale nic víc,
nás tady čas ještě sem a tam honí,
jedeme dál, práskni do koní.

Tak tady s klukem, tak tady pějem,
a my se té smrti tak trochu smějem,
že na nás zítra či pozítří čeká,
to je její věc, to nás neleká.

Žiadne komentáre: