T. Halík: Stromu zbývá naděje /výpisky/

Ø naděje přichází jako znamení, že skutečnost světa a našeho života je otevřená – a tuto její povahu zakusí jen ti, kdo sami jsou otevření. Jen ti, kteří nejsou konformní se světem, jak dnes je, jsou lidmi naděje.

Ø optimista si myslí, že slunce šťestí musí obíhat kolem planetky jeho představ a přání. optimismus je poněkud troufalý předpoklad, že vše dobře dopadne, naproti tomu naděje je síla vytrvat i v situaci, v níž se toto očekávání ukázalo jako iluze.

Ø pesimismus je často kocovinou rychle vystřízlivělých optimistu – a v tomto případě vede často k cynismu. optimismu podléhají snadněji lidé naivní a lehkověrní, zatímco pesimismus bývá nemocí moudrých, zkušených a vědoucích, zachvacuje často ty, kdo už poznaly a pochopily tolik věcí, že jsou na krok od životní moudrosti – a tehdy je tesně pod vrcholem strhne z cesty melacolie, únava a znechucení.

Ø kde bol v Osvienčime Boh? pýtali sa rabína J. Sackse. „bol tam v prikázaní Nezabiješ,“ odpovedal rabín.

Ø V mnoha případech je závislost jakousi formou nepřiznané prolongované sebevraždy. člověk v jistém okamžiku ztratil vuli žít, ztratil skutečnou naději – v dusledku nějakého nezpracovaného traumatu, životní ztráty, neřešeného konfliktu či neodpuštěné viny – sám sebe pomaly drogou likviduje a všechna pokusy o léčení či polepšení jsou jen iluzorním odkladem konečného fiaska. Pokud člověk hluboce nepromění svuj vztah k životu, pokud proti nepřiznané rezignaci nepostaví naději a silnou vuli žít, a žít jinak než dosud, pak všechny pokusy o abstinenci stojí na písku.

Ø „nemoc je bodem, v němž končí proces integrace osobnosti a přichází okamžik radikální duchovní transformace.“ M. Eliade

Ø život bez krizí a zkoušek by byl jako líný, rozbahněný potok či umělá nádrž se ztuchlou, stojatou vodou. nemá valný smysl jen naříkat apátrat v minulosti po vinících krizí a hledat marně cestu zpátky. krize jsou příležitostí rust a zrát. Nevěrme těm, kteří zjednodušeně vše prěvádejí jen na jednoho jmenovatele a nabízejí laciná, rychlá, jednoduchá řěšení.

Ø „ najdôstojnejším výkonom rozumu je rozpoznať a uznať svoje hranice. nie všetko, čo môžeme urobiť (v zmysle dokážeme), tiež môžeme (v zmysle smieme a máme) urobiť.“ B. Pascal

Ø „kde sa prejavuje nádej úplne konkrétne, kde sa stáva úplne evidentnou a kde sa najzreteľnejšie prejavuje jej sila? odpoveď nemôže znieť inak: v núdzi, v zúfalstve.“ Herbert Plugge

Ø ti, kteří nám chtějí nejvíce ublížit, nám ve skutečnosti často nejvíc prospějí, to, co nás bolí a čemu se vzpouzíme, bývá ve skutečnosti jen přesun z místa, kam jsme opravdu nepatřili, na místo, kde nás Hospodin opravdu potřeboval a chtěl mít. mnohé zdánlivé prohry a křivdy, dokážeme-li je přijmout a zpracovat nás někdy obohatí mnohem víc než laciné splnění našich prvoplánových očekávání.

Ø Boh je našou nádejou, nie našim vlastníctvom. Jób nakoniec pochopil, že Boh je nepochopiteľný. pochopil, že žiadny človek nemá dostatočný odstup a nadhľad, z ktorého by všetko mohol prekuknúť a všetkému porozumieť. ale pochopiť túto nepochopiteľnosť a naučiť sa s ňou žiť, môžem len v nádeji, že je tu niekto, kto ma môže na okamžik vyzdvihnúť z mojej perspektívy