I used to be

I used to be Califronia. I was everything
to everybody except something to myself.
I used to be New York. I was tiringly
impressive, pretentious, hard metal, too busy.
I used to be Alaska. I was hard to get to,
unapproachable, they only guessed at how wild.

Now I am Columbus, Ohio, I am comfortably
cultured, a healthy mix of cow and opera. I
have everything and I am discovering myself,
and being discovered.
(Anonym)

z Tarkovského denníkov

Kultura je nejvyšší realizace člověka. Má však převahu nad lidskou dustojností (když kultura není totéž co dustojnost)? Člověk, který se účastní stavby kultury, nemá žádný duvod k sebechvále. Talent mu posílá Buh a on muže jen děkovat. V talentu není zásluhy, neboť ti je přidělen náhodně. Talent člověka je náhodilý, a proto člověk netvoří duchovní a mravní kulturu. Osobnost schopnou tvorby a duchovního života vydává nezávisle na své vuli lidstvo. A nositel tohoto talentu je stejně bezmocný jako otrok nebo nádeník, jako narkoman nebo dělník. Talent je neštěstí, protože na jedné straně nedává právo ani zásluhu nebo zvlášní úctu, a na druhé straně vnucuje obří závazky, stejné když čestný člověk musí spravovat svěřené bohatství, aniž by měl právo z něj sám těžit.... 14.8. 1971


Dnes pozdě večer jsem se díval na nebe a viděl jsem hvězdy. Najednou jsem měl pocit, že je vidím poprvé. Byl jsem zdrcen. 28.2. 1972


Na jedné straně je umělec obyčajný člověk, na druhé jím být nemuže, a tak následně za svuj talent platí duší: talent není dán Bohem, nýbrž spíše člověk je Bohem pověřen, aby byl správcem svého talentu. Neboť umělec je bytost, která spěje (nikoli násilně, nýbrž geneticky, cyklicky, na území svého hnízdečka) k uchopení poslední pravdy. Skutečný umělec tuto pravdu bere do rukou, kdykoli vytváří ucelené, dokonalé, kompletní dílo... 5. 12. 1973


Jak zraje myšlenka nového díla? Jistě se jedná o tajemný, nezachytitelný proces: probíhá jakoby mimo nás, bez našeho vědomí, a krystalizuje v naší duši - a na tvaru naší duše závisí její jedineční charakter, ještě více na přitomnosti duše závisí období zrodu právě se tvořícího obrazu, obrazu, který uniká vědomému pohledu tvurce. 3.6. 1975


Všichni jsme stejní: buď podceňujeme anebo přeceňujeme zásluhy druhých. Jen velmi málo je těch, kteří svého bližného ocení podle jeho skutočné hodnoty. To je opravdový talent. A ještě dále: jsou toho schopní jen skutečě velcí lidé. 13. 9. 1976


Co dělat? Zbývá jen modlit se. A věřiť. To je nejduležitejší - onen symbol, který není dán k pochopení, nýbrž jen k tomu, abychom ho vycítili. Věřit přes všechno a proti všemu - věřit. Jsme přibiti v jediném rozměru, zatímco svět je mnohorozměrný. Cítíme to a trpíme tím, že nemužeme poznat pravdu. Ale znát není nutné. Milovat je zapotřebí. A Věřit. Neboť víra, to je poznání skrze lásku. 5.1. 1979


Jedině láska je schopná vzdorovat té všeobecné zkáze... Láska... a krása. Opravdu véřím, že jedině láska muže spasit svět. 21. 6. 1980