On the right track (a collage from Marie Fisker Ghost of Love lyrics)

I am gonna ride into the sun

Where my wild, wild roses grow

In the breeze

Would you be a little happy

It is not too late

In scattered light and in my thirst

You have changed, a boy into man

Tame(d) your heart in me

Standing in the corner

Sweating through


p.s.: použila som techniku tvorivého písania koláž - z každej pesničky na cd Ghost of Love som vybrala jeden verš a spravila si z nich vlastnú báseň... Vďaka Marie:-)

The way it goes (inspired by Lisa Hannigen)

I can hear your thoughts rolling
But I can´t stop what is falling
From grey sky, from blue eye
That´s the way life goes

I can´t see where you stand
I don´t know if you understand
Webs of words, magic worlds
That´s the way mind goes

I can´t be who you want me to (be)
I can´t divide myslef into
puzzle pieces, prosperities
That´s not the way love goes

vedľajší produkt mojej stáže (a možno aj hlavný)

S čím prichádzam

prichádzam s otvorenými
očami,
ušami,
ústami,
prstami,
nozdrami,
mozgovými závitmi,
srdcovými chlopňami
a čakám,
že ich
(tu a s Vami)
naplním



ZÁ-ŽITOK

Zase skúšam nájsť zmysel
Áno, opäť mi kamsi ušiel
Život taký občas býva
I slnko sa za mrakmi skrýva
Tomu sa nikto ne-vyhne
Okrem toho - bola by to nuda
Kresliť iba zá-tišia a vtáčie krídla


Hodná holka (koláž zo slov z titulkov športových novín)

je hodná holka
dává
vyhrává boje
inspiruje
POZOR!
může
Vám taky změnit život
(posledný riadok dopísaný rukou)



Skácelovská

Vo víne nie je vina,
len vôňa zeme, domovina,
vždy tá istá a stále iná.

Ako voda, aj tá sa poddá,
keď nám vlahu dodá.
Hviezdy sa do nej z neba dívajú
a roztopašne sa pýtajú:
Jazerá, rieky, povedzte mi,
kto je najkrajší v galaxii?

Lež voda je nemá
Pokorná a múdra
Ako to víno
Bez ľudského hrdla

nenechám

Nebudem míňať čas &
Energiu na zbytočnosti
Nároky druhých
Encyklopédie ľudstva
Chápadlá lepkavých slov
Áno, teraz dobre počúvajte
Mám to pevne v (chvejúcich sa) rukách
Slobodu byť sama sebou
Agresiu Sa (u)brániť
Zmeniť znenazdajky názor
Argumenty do hádok (formou aj obsahom nejasných)
Chápanie zmyslu poézie (ak nejaký má)
Radosť detí, smútok starcov
Aj celé more
Ňehy (ak by si niekto chcel zaplávať)
O tom nepochybujte, keď dvíhate
Vaše ruky (žiarivo sterilné) a hlasy (veď je to len pre tvoje dobro!)
Aby ste s odhodlaním svätcov
Ťahali moje zafúľané a hriešne vnútro na nosítkach

veľkonočný pozdrav / zamyslenie

Phoenix Park, Dublin, april, 2011

Zlo je nekonečné ve smyslu neurčitosti: hmota, prostor, čas.
Nad takovým typem nekonečna může zvítězit jen opravdové nekonečno.
Proto je kříž vahami...
Dejte mi oporný bod a já pohnu světem! (Archimedes)
Tímto opěrným bodem je kříž. Žádný jiný být nemůže.
Musí být v průsečníku světa a toho, co svět není.
Simone Weilová: Tíže a milost

I used to be

I used to be Califronia. I was everything
to everybody except something to myself.
I used to be New York. I was tiringly
impressive, pretentious, hard metal, too busy.
I used to be Alaska. I was hard to get to,
unapproachable, they only guessed at how wild.

Now I am Columbus, Ohio, I am comfortably
cultured, a healthy mix of cow and opera. I
have everything and I am discovering myself,
and being discovered.
(Anonym)

z Tarkovského denníkov

Kultura je nejvyšší realizace člověka. Má však převahu nad lidskou dustojností (když kultura není totéž co dustojnost)? Člověk, který se účastní stavby kultury, nemá žádný duvod k sebechvále. Talent mu posílá Buh a on muže jen děkovat. V talentu není zásluhy, neboť ti je přidělen náhodně. Talent člověka je náhodilý, a proto člověk netvoří duchovní a mravní kulturu. Osobnost schopnou tvorby a duchovního života vydává nezávisle na své vuli lidstvo. A nositel tohoto talentu je stejně bezmocný jako otrok nebo nádeník, jako narkoman nebo dělník. Talent je neštěstí, protože na jedné straně nedává právo ani zásluhu nebo zvlášní úctu, a na druhé straně vnucuje obří závazky, stejné když čestný člověk musí spravovat svěřené bohatství, aniž by měl právo z něj sám těžit.... 14.8. 1971


Dnes pozdě večer jsem se díval na nebe a viděl jsem hvězdy. Najednou jsem měl pocit, že je vidím poprvé. Byl jsem zdrcen. 28.2. 1972


Na jedné straně je umělec obyčajný člověk, na druhé jím být nemuže, a tak následně za svuj talent platí duší: talent není dán Bohem, nýbrž spíše člověk je Bohem pověřen, aby byl správcem svého talentu. Neboť umělec je bytost, která spěje (nikoli násilně, nýbrž geneticky, cyklicky, na území svého hnízdečka) k uchopení poslední pravdy. Skutečný umělec tuto pravdu bere do rukou, kdykoli vytváří ucelené, dokonalé, kompletní dílo... 5. 12. 1973


Jak zraje myšlenka nového díla? Jistě se jedná o tajemný, nezachytitelný proces: probíhá jakoby mimo nás, bez našeho vědomí, a krystalizuje v naší duši - a na tvaru naší duše závisí její jedineční charakter, ještě více na přitomnosti duše závisí období zrodu právě se tvořícího obrazu, obrazu, který uniká vědomému pohledu tvurce. 3.6. 1975


Všichni jsme stejní: buď podceňujeme anebo přeceňujeme zásluhy druhých. Jen velmi málo je těch, kteří svého bližného ocení podle jeho skutočné hodnoty. To je opravdový talent. A ještě dále: jsou toho schopní jen skutečě velcí lidé. 13. 9. 1976


Co dělat? Zbývá jen modlit se. A věřiť. To je nejduležitejší - onen symbol, který není dán k pochopení, nýbrž jen k tomu, abychom ho vycítili. Věřit přes všechno a proti všemu - věřit. Jsme přibiti v jediném rozměru, zatímco svět je mnohorozměrný. Cítíme to a trpíme tím, že nemužeme poznat pravdu. Ale znát není nutné. Milovat je zapotřebí. A Věřit. Neboť víra, to je poznání skrze lásku. 5.1. 1979


Jedině láska je schopná vzdorovat té všeobecné zkáze... Láska... a krása. Opravdu véřím, že jedině láska muže spasit svět. 21. 6. 1980