Lesson by Dylan

Once I was in love with a guy
who was in love with Dylan
with no courage to say goodbye
he acted just like a man

His songs were background
to my slow heart-fall
reaching safety of the ground
I flew like a tennis ball

That love war is now over
poems written and burnt
but Dylan has the power
to remind what I learned

Ray Bradbury: Jsem, co dělám, proto tady jsem

...
Nejsi máma, nejsi táta, ani dědeček.
Nebuď jiným. Buď tím já, jež jsem ti vetkal do krve
Tvé tělo zaplavil jsem tebou. Jen to hledej
Až najdeš, buď tím, kým nemuže být nikdo jiný
Dávám ti nejskrytější dar Osudu, nechtěj osudy jiných
Jinak ani v hrobě nenajdeš svuj klid
Ve vzdálené zemi své ztráty neutajíš
Obeplouvám každou buňku v tobě
Vždyť každá tvá molekula je puvodní a pravá
Tam hledej osud stálý, jedinečný, ryzí
Tisíce budoucností jsou v tvé krvi v každém okamžiku
Každá její kapka je klonem tvého já
V nejmenším škrábnutí čti odkaz na muj plán
Dřív, než ses narodil, jsem jej psal a pak ti ho
vložil do srdce
Každá tvoje součást hýčká, nese, ukrývá
To já, kterým budeš, když tvoje víra přetrvá
Co děláš, jsi ty. Proto jsem ti dal zrození
Buď tím. Tak buď tím jediným
kdo je vskutku tebou na Zemi.

pestrofarebné úlomky z denníkov Virginie Woolfovej

• Pokud jde o krásu, pro jedny oči je jí až přiliš!
  
• Šváby lezou na mozek těm, kdo se vzdají.
  
• Vždycky je dobré povolit tlak nějakým ulétnutím. Prudce převrátit ten polštář na druhou stranu, Prosekat se ven.
• Nacházím se v takovém rozpoložení, jako když v noci otevřu okno a dívám se na hvězdy. Bohužel je však čtvrt na jednu, obloha šedá a nezajímavá, létají letadla...
  
• Všichni spisovatelé jsou nešťastní, a proto vyznívá obraz světa v knihách tak pochmurně. Ti, kdo nevládnou slovem, jsou štastní: ženy ve venkovských zahrádkách. Není to pravdivý obraz světa, tak ho vidí jen spisovatelé.
• ... ano, pokud má člověk pojednávat o lidech ve velkém měřítku a říkat, co si myslí, jak by se mohl melancholii vyhnout?... Ovšem nepřipouštím, že bych se vzdala veškeré naděje: pouze je to představení hluboce podivné.
• ... připadá mi stále jasnější, že jediní poctiví lidé jsou umělci...
• ... nicméně je to znamení, že mám pravdu, když se nebojím...
• ... je to divná věc, ten lidský mozek. Tak vrtošivý, nespolehlivý, věčne se leká pouhých stínu.
• někdy mi přijde líto chudých, kteří nečtou Shakespeara.
• budu si psát, co se mi líbí a oni ať si zase říkají, co se líbí jim.
• buď jsem skvělá spisovatelka, nebo úplný blbeček.
• podléhám jakémusi obecnému pocitu poezie bytí. Často má spojitost s mořem.
• venkov je jako klauzura. duše vyplouvá na povrch.
• kdybychom nežili dobrodružně, nepokoušeli osud a nechvěli se nad propasti, nepochybně bychom netrpěli depresí. Ale to už bychom byli opotřebovaní, poddali se osudu a zestárli.
• potřebuju se naučit většímu klidu a najít sílu... mám potřebnou sílu k tomu, aby ten klid nezačal nudit?
• o duši člověk nemuže psát přímo. Když se na ni podívá, duše zmizí, ale jen se podívejte na strop, na obyčejnější zvířata v zoo, a duše vklouzne zpátky.

• zproštuju se viny (za nic nedělání) a říkám si, že třeba přijdu na nějaké zajímavé myšlenky.

• je zvláštní, jak vzácně člověk potká lidi, kteří jako by nám mluvili z duše. A podobně se stavějí k životu ( o postavách v knihe).

• proč chtěl věčně někoho kritizovat? proč si nevymyslel systém, do kterého by mohl zařadit i ty zlé? to by byl objev - systém, který nikoho nevylučuje.

• to chce velký um. ale já ráda využívám schopností, které mám.

• žádný kritik nikdy dostatečně nedocenil touhu mysli po změně. že je člověk mnohostranný...

• najednou mi dochází, že tenhle stav, ten stav sklíčenosti, je pro většinu normální.

• celé tajemství nejspíš tkví v tom, když se vám podaří, aby vás práce bavila.

• se slovy si člověk nemuže zahrávat - to se nedá - tedy pokud mají vydržet "navždy".

augustová valentínka pre smutného človeka (aj v nás)

Sekundy slov, minúty ticha
Stále to bolí, pod srdcom pichá
Bola to do chrbta vzrazená dýka
A smútok si zrazu s tebou tyká

Hlavou ti preletel kŕdeľ vrán
Stojíš tu otvorený dokorán
A ja sa na teba pozerám
Snáď vieš, že nie si sám

modlitba

Bože, ty vieš, čo je Pravda a Láska.
Ty si Pravda a Láska.
My ich len hľadáme a učíme sa im.
Prosím, daj nám na to silu a odvahu.
A daj, nech sme pravdivejší v láske
a láskavejší v pravde.

Amen.

Ján Krstiteľ B.

Ake to je vsetko v zivote, medzi nami, v nas prepojene a zamotane...

Mozno sa mi zasmejete, ale JKB je pre mna jednym z anjelov. Prichadzaju do nasho zivota necakane, pomozu, ukazu, vysvetlia a potom odletia za niekym inym.
Vlani na jar, po dlhej Zime, sa takto zjavil. Neslo vlastne o moju esej (momentky jedneho dna), ani o jeho vrelu reakciu na nu. Pre mna (hoci som to vtedy nemohla vediet) to bol velky skok k viere v seba samu, znamenie, ze to, co mam v hlave je mozno zvlastne a budem sa kvoli tomu casto stretavat s odmietnutim a nepochopenim, ale ze tu vzdy budu ludia, ktori mi nejakym zazrakom budu rozumiet. Na jeho radu som si zacala pisat tento blog, ktory moje pisacky posunul dalej...
Potom na jesen prisla od neho pracovna ponuka, rovnako necakane, rovnako vo chvili, ked som potrebovala. Dlho som nemohla uverit. Jeho idealizmu a cistote. A dodnes ma mrzi, ak som na to nereagovala dostatocne citlivo a vyslovila svoje pragmaticke, trochu skepticke otazky.
Na pracovnej kave som pozorovala trochu smutneho, trochu vyhoreteho, trochu nahnevaneho muza. Ospravedlnoval sa, ze z prace nic nebude. V tom momente mi vsak uz viac neslo o ten job. Chcela som mu pomoct. Povedat, ze Bohu nie je nic nemozne. Nieco o neseni kriza. Nepovedala som vsak nic, zdalo sa mi to nad tym pressom s mliekom akesi prazdne. A navyse, ved aj autor tych velkych slov bol na konci len trochu smutny, trochu vyhorety, trochu nahnevany muz...
Az neskor sa dojmy vo mne nazbierali na basen Cestou na Golgotu:
Uz si na ceste, moj Simon Cyrenejsky, blizis sa, moja Golgota, kde a kto je ten vinnik, ktoremu je treba odpustit? ... Ja som ten vinnik, ktoremu je treba odpustit, ze neostal obycajnym tesarom...

Jeho rozhodnutie odist z rehole a knazstva ma velmi neprekvapilo. Celkom rozumiem tomu, ze niekedy sa vsetko tak zamota a prepoji, ze jediny sposob, ako z toho von, je nieco odstrihnut. Ze vacsina z nas nema Kristovu silu nechat sa pribit na kriz. Ze aj anjeli su z jednej polovice iba ludia...

Marianovi Balazsovi zelam, nech ho jeho nova cesta privedie do oazy pre unavenych anjelov, medzi slusnych, priatelskych, tolerantnych ludi, ktori mu budu pozorne nacuvat a mozno spolu, skor krok za krokom ako zazrakom, pomozu nasej skkrajinke a jej ludom - napriklad, aby viac verili sebe samym.

p.s.: ozaj, ako by dopadol biblicky Jan Krstitel, keby neradil krutemu Herodesovi, ale niekomu pokornejsiemu a mudrejsiemu? Keby nebolo zakernej zeny a prilis krasnej Salome so zvlastnym prianimi? Zili by vsetci stastne az do smrti? Prisiel by o svoje meno?

(anti)feministický aforizmus

Prečo sa muži boja múdrych žien?!!
Čo nevedia, že tie si aj mužov vyberajú múdro...?