I would be

I would be true for there are those who trust me.
I would be pure fore there are those who care.
I would be brave for there is much to suffer.
I would be strong for there is much to dare.
I would be friend of all, the foe, the friendless.
I would be giving and forget the gift.
I would be humble for I know my weakness.
I would look up and love and laugh and live.

H. A. Walter & J. T. Wenham

T. Halík: Stromu zbývá naděje /výpisky/

Ø naděje přichází jako znamení, že skutečnost světa a našeho života je otevřená – a tuto její povahu zakusí jen ti, kdo sami jsou otevření. Jen ti, kteří nejsou konformní se světem, jak dnes je, jsou lidmi naděje.

Ø optimista si myslí, že slunce šťestí musí obíhat kolem planetky jeho představ a přání. optimismus je poněkud troufalý předpoklad, že vše dobře dopadne, naproti tomu naděje je síla vytrvat i v situaci, v níž se toto očekávání ukázalo jako iluze.

Ø pesimismus je často kocovinou rychle vystřízlivělých optimistu – a v tomto případě vede často k cynismu. optimismu podléhají snadněji lidé naivní a lehkověrní, zatímco pesimismus bývá nemocí moudrých, zkušených a vědoucích, zachvacuje často ty, kdo už poznaly a pochopily tolik věcí, že jsou na krok od životní moudrosti – a tehdy je tesně pod vrcholem strhne z cesty melacolie, únava a znechucení.

Ø kde bol v Osvienčime Boh? pýtali sa rabína J. Sackse. „bol tam v prikázaní Nezabiješ,“ odpovedal rabín.

Ø V mnoha případech je závislost jakousi formou nepřiznané prolongované sebevraždy. člověk v jistém okamžiku ztratil vuli žít, ztratil skutečnou naději – v dusledku nějakého nezpracovaného traumatu, životní ztráty, neřešeného konfliktu či neodpuštěné viny – sám sebe pomaly drogou likviduje a všechna pokusy o léčení či polepšení jsou jen iluzorním odkladem konečného fiaska. Pokud člověk hluboce nepromění svuj vztah k životu, pokud proti nepřiznané rezignaci nepostaví naději a silnou vuli žít, a žít jinak než dosud, pak všechny pokusy o abstinenci stojí na písku.

Ø „nemoc je bodem, v němž končí proces integrace osobnosti a přichází okamžik radikální duchovní transformace.“ M. Eliade

Ø život bez krizí a zkoušek by byl jako líný, rozbahněný potok či umělá nádrž se ztuchlou, stojatou vodou. nemá valný smysl jen naříkat apátrat v minulosti po vinících krizí a hledat marně cestu zpátky. krize jsou příležitostí rust a zrát. Nevěrme těm, kteří zjednodušeně vše prěvádejí jen na jednoho jmenovatele a nabízejí laciná, rychlá, jednoduchá řěšení.

Ø „ najdôstojnejším výkonom rozumu je rozpoznať a uznať svoje hranice. nie všetko, čo môžeme urobiť (v zmysle dokážeme), tiež môžeme (v zmysle smieme a máme) urobiť.“ B. Pascal

Ø „kde sa prejavuje nádej úplne konkrétne, kde sa stáva úplne evidentnou a kde sa najzreteľnejšie prejavuje jej sila? odpoveď nemôže znieť inak: v núdzi, v zúfalstve.“ Herbert Plugge

Ø ti, kteří nám chtějí nejvíce ublížit, nám ve skutečnosti často nejvíc prospějí, to, co nás bolí a čemu se vzpouzíme, bývá ve skutečnosti jen přesun z místa, kam jsme opravdu nepatřili, na místo, kde nás Hospodin opravdu potřeboval a chtěl mít. mnohé zdánlivé prohry a křivdy, dokážeme-li je přijmout a zpracovat nás někdy obohatí mnohem víc než laciné splnění našich prvoplánových očekávání.

Ø Boh je našou nádejou, nie našim vlastníctvom. Jób nakoniec pochopil, že Boh je nepochopiteľný. pochopil, že žiadny človek nemá dostatočný odstup a nadhľad, z ktorého by všetko mohol prekuknúť a všetkému porozumieť. ale pochopiť túto nepochopiteľnosť a naučiť sa s ňou žiť, môžem len v nádeji, že je tu niekto, kto ma môže na okamžik vyzdvihnúť z mojej perspektívy

Príhody a skúsenosti neúspešného samovraha

Omrzel si ma, život milý,
tak podrezal som si žily.
Našiel ma chodec prvý,
bledého vo vlastnej krvi.
On zachránil ma tej noci,
mal asi kurz prvej pomoci,
Vravel: „keď už nemáš fantáziu,
daruj krv na transfúziu.“

Alebo v apríli vlani,
chcel som sa topiť vo vani,
po okraj pustil som vodu,
nič nenechal na náhodu,
no vtom sa žena vrátila
a skoro ma sama zabila.
„čo sa tu topíš, čo si vôl,
čo chceš mi zapríčiniť bôľ?
veď vieš, že už čierna neletí
a mysli predsa na deti!“

Keď žena bola v obchode
a deti sa hrali na dvore,
v kuchyni pustil som si plyn,
chcel som sa zbaviť svojich vín.
No prišiel sused s koláčmi
a začal dohovárať mi:
„ženské ti za to nestoja,
ver, že ani tá stará tvoja!“

Raz vyliezol som na panelák,
chcel som skúsiť ako lieta vták.
Prerušil ma domovník.
„čo tu ty robíš, nešťastník?!!“
Začal mi do blbcov nadávať
a pritom rukami mávať,
že on má inú robotu,
než mŕtvoly odpratávať tu (spred domu)...“

Zhltol som prášky na spanie,
žiť som už nechcel, veru nie.
Prirýchlo prišla záchranka,
spravili výplach žalúdka...
Lekár mi vtedy hovoril,
aby som trochu ešte žil.
„ neprekroč smrti hranice,
máme už plné márnice!“


Bolo to v piatok po práci,
dal som si vodky pol deci.
K spánku som pušku namieril,
že smrť už príde uveril.
No vtom vošla upratovačka,
z úst vypadla jej žuvačka.
„ čo si tu strieľaš do hlavy,
veď budeš celý deravý.
na starosti kašli už,
zbabelý nebuď, veď si muž!“

Na jednej starej povale,
tam mal som už fakt na mále.
Zobral som stolček a lano
a smrti povedal: áno!
No padol som na podlahu,
povraz nebol na moju váhu.
Hluk začula jedna pani
(bola kus, tak medzi nami),
usmiala sa bez nadávky
a odplašila čierne kavky
z mojej depresívnej hlávky.

Vianočné obrazy

Z neba zas padajú vločky nádeje
a snehuliakom tečie mrkvová šťava z nosa.
(chladný obklad na krk netreba).
I vo mne čosi padá a tečie.

Kam sa s Ježiškom, kam sa podejem?
Sneh chladí, hoc obutá, som bosá.
Som žobrák prosiaci o kôrku chleba.
čo z múky pokoja sa pečie.

V meste už rozžali koruny stromov
i les už dal drakovi svoju obeť
(zachránil kráľovstvo na ďalší rok).
I ja sa rozžínam a obetujem.

Všetky cesty vedú len domov,
tak ma tam chodníček dnes doveď!
Hoci na ľade neistý mám krok,
maštaľka, k tebe snáď doputujem!

Z kostola polnočné zvony zvonia,
prajeme si dobrú a tichú noc
a deťom vojen bez výstrelov sny.
I ja zvoním a hlásam mier.

Čosi krásne v našich domoch vonia -
to prišla láska ľuďom na pomoc,
to hnev si vzal voľno na pár dní,
tak zmĺkni a rýchlo ber!

Anjel strážny (stredoškolská báseň)

chráň nás dnes anjel strážny,
daj nech sa menej vraždí,
daj nech sa človek každý,
usmeje, nech nie je vážny.

chráň nás v každej chvílí,
daj nech sme k sebe milí,
daj nech sme viac skromní,
zastav prosím všetky vojny.

chráň nás, slabých ľudí,
daj nech sa menej súdi,
daj nech sa menej kričí,
neháda bez veľkých príčin.

chráň nás dnes anjel strážny,
daj nech sa menej vraždí,
daj nech sa človek každý,
usmeje, nech nie je vážny.

zmysly

dívaj sa na mňa ako mačka, keď sa krája mäso
nech ti neujde ani jeden pohyb
potom zatvor oči
a objav aj môj štvrtý rozmer

počúvaj absolútnym sluchom
o čom ti spievam
i ticho, ktoré sa rozprestiera okolo,
keď sa večer na kolenách modlím

zavoňaj ma ako pečené gaštany v stánku,
keď sa túlaš jesenným mestom
neodolaj a kúp si vrecúško

dotýkaj sa ma slovami, prstami, ústami
nežne aj drsne
okreš ma ako sochár mramorový blok

ochutnaj moje medové reči
štipľavé komentáre, kyslé výbuchy
horké pochybnosti, slané smútky
spláchni to všetko vínom pravdy

som ôsmy svetadiel,
ktorý čaká na objavenie
všetkými piatimi zmyslami

Záplaty

Čo platilo včera,
dnes už neplatí,
začali sa párať
staré záplaty.

Diery sa už derú,
pýtajú si vzduch,
že je tam už nuda,
žeby chceli vzruch.

Darmo im ja vravím,
len sa nederte,
že bez látky lepšie,
tomu neverte.

Tak si teraz hľadám
nový látky kus,
nič tam nepasuje,
stratila som vkus.

Čo platilo včera,
dnes už neplatí,
zodrali sa vo mne
staré záplaty.